Jsou chvíle, kdy ani nedutám a jen naslouchám. Tiše a s dojetím. Bývají to chvíle, kdy mi Sandra vypráví příběhy nových esencí. Ta letošní je kouzelnicí času. Velmi se těším, až ji budeme moci okusit a zažít na semináři Duše, který nám v květnu Sandra přinese. Esenci Čas jsem se rozhodla darovat každému, kdo na seminář přijde. A do té doby než ji ochutnáme, jsem sepsala její příběh a proložila autentickými fotkami. Užijte si ho.

„Vedla jsem seminář v našem domě v horách. Byl pro pečlivě vybranou skupinu studentek, které se společně učí už 9 let. Navštěvovaly jsme místa, kde vytvářím esence 28 let. Byla mezi námi velmi láskyplná atmosféra.

Jednoho dne jsem při procházce cítila, že se v pralese aktivuje průvodce. Zastavil mě na místě, kde jsme byly obklopeny spoustou lišejníků Moara. Bylo to velké překvapení a nečekané setkání. Rozhodly jsme se tady zůstat a sdílet tento unikátní okamžik se všemi speciálními lišejníky. Všechny nás obklopily čistou bezpodmínečnou láskou.

Sdílela jsem se studentkami příběh o koni a výrobě Kundalini esence v roce 2000 a v okamžiku, kdy jsem vyprávěla o tom působivém koni, který tehdy přišel, aby mi pomohl s hlubokým smutkem a uvědoměním, vstoupili na scénu 2 koně. Černý a hnědý, kterému říkáme Milky. Jako by i oni byli součástí toho příběhu. Bylo to jako film. Nečekaly jsme to a cítily jsme, že se máme všechny posadit a být v klidu, úctě a vnímat posvátnost tohoto okamžiku.

Mladší Milky se zastavil a pohlédl na černého koně, který kráčel směrem k nám. Začal každé z nás svými ústy očišťovat auru. Čistil naše dlaně a některým i oblast zad. Přesně na stejných místech, jako to kdysi “Kundalini kůň” udělal mně. Všechny jsme zůstaly v extázi a absolutním sjednocení s koňmi. Po posledním doladění nás nechali. Jejich mise byla dokončena.

Time story 1   Time story 3.1

Vstaly jsme a kráčely směrem k vodopádům černé jeskyně. Můj rytmus pohybu se zpomalil a všechny mé smysly zůstaly otevřené a vnímavé vůči zvukům a poselstvím. Náhle jsem se zastavila a otočila. Uviděla jsem obrovský starý strom, který se mi začal představovat a žádat, abych k němu přistoupila blíž.

Byla jsem touto bytostí stromu přitahována. Pozorovala jsem ji.

Pozorovala jsem její větve a její celkové uspořádání: jako socha, která byla formována kmenem s mnoha starými a vzájemně se proplétajícími rustikálními kořeny. V centru jsem viděla tvar srdce a prostor, který vypadal jako stará taška uprostřed větví. Strom vyprávěl příběhy. Mohla bych jim naslouchat hodiny. Jen během té chvíle jsem vnímala, jak se přede mnou míjí celá staletí. Bylo to jako bych se dívala na film.

Time6Anna, jedna z mých studentek, která stála za mou, přišla blíž. V okamžiku, kdy se dotkla stromu, jsem uviděla, jak se sjednocuje celá její roztříštěná část duše, která souvisela s její karteziánskou minulostí a ona se mohla znovu spojit se svým Duchem. Její Duše nalezla mír a naplnění.

Celá skupina se u stromu sešla a společně jsme cítily sílu. Element času navrhoval osud a používal prostor ke svému vyjádření. Ve svém nitru jsem už věděla, že budu čekat na vedení k vytvoření esence.

 

Vydaly jsme se zpět ale ještě než Slunce uzavřelo svůj denní cyklus, navštívily jsme rodinu borovic Ararybá. Chránila zde celé prostředí. Když jsme se vracely domů, čekali nás u branky Milky s černým koněm.

Dva měsíce po této události jsem strom znovu navštívila. Bylo to krátce po té, co jsem obdržela dar v podobě nalezení a vytvoření esence celé rodinky houby Jumping Child. Během prvního lednového úplňku 2018 jsme šli s Maurem ke stromu, abych tam připravila novou esenci. Milky tam na nás čekal a my jsme vstoupili do země víl.

Hloubka a ticho mě vedlo přes dva termití domy, které zde působily jako průvodci prostoru. A strom tam byl. Čekal na mou přítomnost. Položila jsem křišťálovou mísu na velmi speciální místo uvnitř stromu a vstoupila jsem do hlubokého procesu uvnitř sebe.

Time7

Cítila jsem esenci jako stabilizátor čaker. Vnímala jsem, jak je spojena s naší vlastní esencí a odstraňuje sociální masky. Viděla jsem, jak to, co už neslouží poslání naší Duše proměňuje a vede k hlubokému vyjádření toho, kdo skutečně jsme. Element času je s tím zcela propojen a strom je bránou k dosažení všech pilířů, které to formují.

San tree1

Tento strom je ztělesněním Kouzelnice Času a učí nás čemu máme věnovat pozornost a nesoustředit se na to, co není podstatné pro evoluci našeho Ducha. Ale pozor. Umí být i nevypočitatelná a dokáže na naši cestu vnést smysl pro humor.“

 

Bylo pozdní odpoledne uprostřed léta – těžké dešťové mraky pokrývaly oblohu a přinášely krásnou bouřku. Najednou došlo k úplnému posunu v mém vědomí a já se rychle rozběhla zpět ke kraji potoka, kde jsem zanechala esenci z houby. Otevřela jsem láhev tolik očekávané první mateřské esence a vylila ji na zem.

Náhle jsem si totiž uvědomila, že to, co opravdu potřebuji, je voda tohoto letního deště. Poděkovala jsem přírodě za tento dar. Ještě jednou jsem položila houbu do nádoby a běžela pod cypřiše, kde se utvořila krásná duha. Déšť houby pokropil a dotkl se jich i paprsek slunce, který pronikl mezi oblaky. Dévické bytosti se roztančily a začaly si hrát s našimi dětmi, jež vyběhly po dešti ven na hřiště.

jumpingchild2a-min

Houba mi řekla: „Výroba esencí je magický čin plný synchronicity. My houby máme rády déšť a vždy ho oslavujeme. Lidé se potřebují proměnit skrze spontaneitu, jednoduchost a radost dítěte. Správný okamžik pro tuto proměnu nastal právě teď.“ 

JCHtvorba

Děti na farmě si hrály v dešti a já se také rozhodla zapojit do jejich zábavy válení sudů. Esence byla u toho a přijímala všechnu energii tohoto jedinečného okamžiku. Porozuměla jsem jejímu poselství a nazvala ji JUMPING CHILD (Skotačící dítě). Začala jsem si uvědomovat, že každá lidská zkušenost je záznamem a že komunikace mezi mnou jako tvůrcem esencí a dévickými bytostmi bude určovat charakter a výsledky mé práce.

úryvek z knihy Araretama – cesta empatie, Sandra Epstein

Marupiara copyV dubnu 2001, během Velikonoc, se objevila esence Marupiara. Vznikla z pestrobarevných květů stromu Manacá da Serra, který roste v atlantském deštném pralese. Na všech svazích Serra do Mar a na horských pásmech Mantiquiera probíhalo tehdy výjimečné období rozkvětu, naše údolí Tauá-Curi se doslova koupalo v okouzlující atmosféře zlatého světla.

Marupiara pročišťuje naši intuici a otevírá nám vnímání širších perspektiv života ve smyslu holistické vize, umožňuje nám zavlažit ji hojností a láskou.

Působí na šestou čakru jako sprcha, jako když se svět výbuchem štěstí rozzáří purpurovou, fialovou, růžovou a bílou barvou. Její jméno znamená v jazyce tupí-guaraní „BÝT ZA VŠECH OKOLNOSTÍ SILNÝ A PLNÝ ELÁNU“, což přesně vystihuje význam této esence.

ukázka z knihy Araretama – cesta empatie, Sandra Epstein

Yate

Nejčastější otázkou na seminářích o esencích bývá: „Zabila jsi toho motýla, abys vytvořila esenci?„. Jak se esence z motýla stvořila si můžete přečíst v ukázce z knihy Araretama – cesta empatie.

Již nějakou dobu jsem pozorovala, že se ve mně probouzejí nové formy vědomí a měla jsem pocit, jako bych se nacházela v čerstvém jarním vzduchu, kdy se Země chystá k novému zrodu a obnově životního cyklu.

Vyšla jsem si ven a procházela se podél usedlostí. Narazila jsem přitom na stovky nádherných poletujících motýlů, užívajících si hojnosti, kterou poskytovala zahrada. Na chvíli jsem se zastavila a pozorovala je. Obdivovala jsem se kráse a půvabu jejich vzdušného tance.

Prosila jsem – ve skutečnosti beze slov – o jasnou zprávu, zda opravdu má být z těchto překrásných, symbolických stvoření vytvořena esence. V půli cesty padl můj pohled doprostřed pěšiny, kde odpočíval motýl s nádhernými křídly zvednutými a sepnutými nad tělem. Zastavila jsem se a bez hnutí stála před touto bytostí. Zvedla jsem ruce nad hlavu, napodobujíc motýlovu pozici, a zavřela oči: „Je to znamení, o které jsem žádala?“. Motýl zvolna spustil svá křídla, což se dalo chápat jako výraz souhlasu, a opět zůstal bez hnutí.

Nabrala jsem vodu do křišťálových nádob a položila je doprostřed blízkého eukalyptového háje, kde se také slétali motýli k tanci v paprscích slunce, které probleskovalo mezi stromy. Posadila jsem se, abych mohla vše dobře pozorovat. Brzy jsem byla schopna zahlédnout, jak se po každém přeletu motýla nad křišťálovou mísou objevilo něco, co by se dalo popsat jako viditelné energetické pole, jímž motýlí energie protékala do vody v nádobě. Hlas řekl: „Jdi ke stromům Manacá a sesbírej květy, které spadly z jejich větví. Vyber z nich tři a polož je do nádob.

Esence se jmenuje Yate, což je pojem z jazyka Fulni-O. Označuje larvu živočicha, jenž se nejdříve jako housenka živí hojností země a pak vylučuje ze svého těla sekrety, z nichž spřádá svůj zámotek. S každým vláknem se larva víc a víc přibližuje proměně v motýla. Motýl však musí dokončit celý cyklus a naklást nová vajíčka, aby mohlo dojít k jeho obnově. Ani jedno ze stádií této bytosti nepředstavuje konec nebo začátek; jedná se o věčný symbol hada zakusujícího se do svého vlastního ocasu nebo jinak řečeno: „Jak tomu bylo na počátku, tak je tomu teď a bude i navěky – svět bez konce.

Poznámka: 

Proces tvorby esence je komplexnější a zahrnuje procesy, které nasbíranou energii ve vodě ukotví, zafixují tak, aby tuto informaci nic nepřepsalo. V tomto je Sandra Epstein skutečným Mistrem a způsob, jak toho dosahuje je jejím „výrobním tajemstvím“.