Bylo pozdní odpoledne uprostřed léta – těžké dešťové mraky pokrývaly oblohu a přinášely krásnou bouřku. Najednou došlo k úplnému posunu v mém vědomí a já se rychle rozběhla zpět ke kraji potoka, kde jsem zanechala esenci z houby. Otevřela jsem láhev tolik očekávané první mateřské esence a vylila ji na zem.

Náhle jsem si totiž uvědomila, že to, co opravdu potřebuji, je voda tohoto letního deště. Poděkovala jsem přírodě za tento dar. Ještě jednou jsem položila houbu do nádoby a běžela pod cypřiše, kde se utvořila krásná duha. Déšť houby pokropil a dotkl se jich i paprsek slunce, který pronikl mezi oblaky. Dévické bytosti se roztančily a začaly si hrát s našimi dětmi, jež vyběhly po dešti ven na hřiště.

jumpingchild2a-min

Houba mi řekla: „Výroba esencí je magický čin plný synchronicity. My houby máme rády déšť a vždy ho oslavujeme. Lidé se potřebují proměnit skrze spontaneitu, jednoduchost a radost dítěte. Správný okamžik pro tuto proměnu nastal právě teď.“ 

JCHtvorba

Děti na farmě si hrály v dešti a já se také rozhodla zapojit do jejich zábavy válení sudů. Esence byla u toho a přijímala všechnu energii tohoto jedinečného okamžiku. Porozuměla jsem jejímu poselství a nazvala ji JUMPING CHILD (Skotačící dítě). Začala jsem si uvědomovat, že každá lidská zkušenost je záznamem a že komunikace mezi mnou jako tvůrcem esencí a dévickými bytostmi bude určovat charakter a výsledky mé práce.

úryvek z knihy Araretama – cesta empatie, Sandra Epstein

Dojídám oběd v jedné restauraci na Václavském náměstí a píšu si otázky a témata do svého sešitu. Za chvíli vyrazím za Sandrou na hotel, abych s ní udělala rozhovor. Pár otázek mám, ale nedaří se mi vymyslet další. Posledních 24 hodin bylo tak hektických, že jsem nenašla ani chvilku se zvnitřnit, naladit a zapsat otázky. A teď, kdy mám půl hodiny na sepsání, tak stará známá „čistá hlava“… Nevadí, nějak to vyplyne. Prostě si to užijeme. Netlač to a uvolni se, říkám sama sobě.

„Hiii, my dear“ píše mi San zprávu a pokračuje „Co kdybychom se potkaly ve městě? Jsem právě na obědě v Como restauraci na Václavském náměstí.“  Usmívám se, protože je tak blízko mě. Sbalím si věci a vyjdu ven, abych udělala pár kroků a usadila se ke stolku venkovní restaurace, kde už na mě čekala.

A tak si povídáme, kladu jí otázky a nahrávám na diktafon, abych měla dost materiálu pro články o esencích a osobním růstu. A jako vždy, je naše setkání plné hlubokých vhledů a magických okamžiků. Prostě to plyne.

Sandra listuje ve svém mobilu a prohlíží fotky, protože se jí díky tomu otevírají vzpomínky. A! „Představ si, že je to přesně měsíc, co jsem znovu vytvořila esenci Yate.“ Bylo to tak úžasné a nepřehlédnutelné znamení, že se nedalo toho nevšimnout. Motýl lítal kolem mé hlavy, před očima a pak najednou přistál přede mnou. A Yate bude jednou z důležitých energií, která bude přítomna na našem semináři Znovuzrození o víkendu.“

„To je úžasné! Představ si, že jsem navrhovala oltář pro náš seminář a vybrala pro něj sošky dvou motýlů.“ říkám jí. Miluji tyto okamžiky, kdy si uvědomíme, že synchronně děláme stejné věci, aniž bychom si to domluvily předem. Toho vzácného propojení si velmi cením.

Sandra v sobě má hodně energie esence Yate.
Kdykoliv jste v její přítomnosti, dějí se nečekané, nové a magické momenty. 

IMG_7815

„V životě máme volbu – můžeme změny vnímat jako zmatek, roztříštění a být z toho ve stresu, ale můžeme mít také otevřené srdce a dovolit si ve změně samotné vnímat KOUZLO nečekaného, magický okamžik, užívat si ji. A to je právě nová úroveň esence Yate.“

A jak si tak povídáme o Yate, zdraví nás z ulice náš společný kamarád z Moravy. Uaaau, neviděli jsme se asi 8 let a potkáme se zrovna takto. Nádhera. Kouzlo nečekaného. Prohodí s námi pár slov, domluvíme si další schůzku a pak už běží dál na koncert Depeche Mode.“Vidíš?“ říká mi San. „A toto je přesně okamžik Yate. Být v lehkosti a užívat si každého momentu, který život přináší.

Těším se velmi na to, až budeme znovu na semináři se Sandrou trénovat lehkost a proměnu a vnášet ji s láskou do instinktivní úrovně, úrovně citu i mysli. Ještě 2 místa jsou volná. Přidáte se nečekaně?

 

Sandra: „Říkala jsem ti, že jsem udělala novou esenci?“

Lenka: „Ano, psala jsi mi jen název. A to, že je z houby, ale nic víc. Jaká je?“

Sandra: „Je osvobozující. Podobně jako Revelacao, ale z jiné úrovně. Pošlu ti její fotku.“

….. čekám

…… čekám

…… přišla fotka Marupiary

marupiarablog1

Sandra: „Houbě se nějak nechce ale Marupiara k tobě prošla.“

A tak se zhluboka nadechuji a čerpám to kouzelné růžové světlo Marupiary. Pomůže mi vidět a uvědomit si proč se bráním přijetí obrazu nové Liberation.

Čekám, co se objeví. Cítím, že je přede mnou nějaká stěna. Vnímám ji jako plexisklo, do kterého narážím, a které mě nechce nikam pustit. Je průhledné, takže mám pocit, že jsem otevřená, ale je tady mezi mnou a světem.  Zatím netuším, kde se kolem mě vzalo a co znamená, ale už ho alespoň vnímám.

Přišla houba.

Liberationblog

Nejdříve se na ni dívám přes plexisklo. Nechci ji cítit. Jo, hezký obrázek, ale nechci to cítit.

Lenka: „Sandro, když se na ni koukám, strašně toužím obejmout ten strom a splynout s ním.“

Sandra: „A to bys právě měla pustit.“

Něco ve mně puklo, jak jsem se lekla. V tu chvíli přišla fotka detailu houby a mé plexisklo se rozpustilo. Mám pocit, že mohu dýchat. Mám pocit, že mohu být sama sebou. Mám pocit, že mohu tvořit tak, jak to cítím já.

Liberationblog1

Pouštím se. Pouštím se hodnot a frází, pouštím se pravidel, která jsem si sama vytvořila, abych sebe chránila. Pouštím se toho, co nejsem já. Pouštím se té bolesti z toho, že jsem nemohla tvořit za sebe ale jen v síti předsudků toho, co by se mělo a jak by se mělo. Už tvořím jinak. A vím, že to je jen začátek, protože esence se narodila teprve 23. 3. 2017.

Liberation brzy přiletí k nám. Jako první ji budou moci ochutnat účastníci semináře ZNOVUZROZENÍ, které Sandra v Praze provede osvobozujícím tanečním rituálem. (Ps: Posledních 8 míst je ještě k dispozici.)

Celebracao„Často jsme v období přechodu paralyzováni, v úzkostech a depresi, a nejsme s to komunikovat s duchovní stránkou svého vědomí. Nahrazujeme při tom univerzální pravdu a bdělost běžnou světskou logikou a omezeným zvykovým vnímáním zaměřenou pouze na materiální stránku reality.

Dochází k tomu v důsledku dobrovolně přijatého odporu, který souvisí s naším strachem ze změn.

Esence Celebracao pomáhá právě v takových procesech přechodu, umožňuje nám prostřednictvím důvěry a radosti oslavovat každodenní život. Díky ní je mysl synopticky propojována s vyšší inteligencí.“

Araretama – cesta empatie, Sandra Epstein